Láva
Láva br. Sedláček
|
„Nazdar Lávo, můžu nahoru?“ „No pojď.“ A začíná rozhovor jednoho podzimního odpoledne u br. Sedláčka – Lávy
Otázka Štafle: Na začátek bych se zeptal, jak vlastně všechno začalo? Odpověď Láva: 12. oddíl jsem založil já. Začalo to v roce 1965. Naši oba kluci chodili na základku na Bělidla. A nic se tam kromě školy nedělo a tak jsem založil turistický kroužek. Měli jsme od začátku 25 dětí z celé školy, kromě toho jsem dělal cvičitele, kde jsem nabral další děti. Fungovalo to načerno. Každý víkend se chodilo za město a to většinou pěšky na Kopeček nebo do Hluboček. Cestou jsme hráli hry a bylo zavedeno bodování, to mám někde schovaný. Chodilo se pouze v neděli, protože soboty byli pracovní. V roce 1968 se moji kluci dozvěděli o znovu obnovení Junáka a začali na mě tlačit, abychom se zaregistrovali jako skautský oddíl, znali skautování z mého vyprávění. Takže místo turistického kroužku vznikl 12. oddíl skautů a organizačně nás přičlenili k 6. středisku. Vůdcem střediska se stal Mgr. Konopčík.
O: Ve středisku musí být alespoň 3 oddíly, jak to bylo? L: Oddílu bylo víc, dívčí, světlušek a náš v této sestavě jsme vydrželi do roku 1970. Ještě byl jeden chlapecký, byl to 4. oddíl, po těch máme klubovnu.
O: První klubovna byla ale na Bělidlech? L: Ano první klubovna byla v pavilonu sokola Bělidla, kde jsme se pravidelně scházeli jednou za týden. Měli jsme schůzky pouze v jeden den, protože nás tam více nechtěli pouštět.
O: Co se dělo v roce 1970 (zrušení organizace) L: V roce 70 došlo k likvidaci skautingu. Došlo k tomu, když jsme byli na táboře ve Lhotě. Pro informace jsme šli všichni do hospody do Sobíšek (pozn. 3km), kde byla televize. V televizi vystupoval tehdejší náčelník Plajner, který vyzýval činovníky, aby zůstali a nenechali svoje členy napospas. Po návratu byla svolána oddílová rada a udělal jsem hlasování. Můj dotaz zněl zda jsou ochotni přejít do pionýrské organizace, budete nosit červený šátky, ale na programu se nic měnit nebude. Všichni byli pro, jako v podstatě nadšeně.
O: A po táboře, se dělo co? L: Proběhlo shromáždění všech činovníků do naší klubovny ve Wanklově ulici. Jednalo se o tom jak pokračovat dál, tehdy byl předseda ORJ br. Dvorský – přezdívka Dvorana. Mnozí činovníci prohlašovali, že za boha nebudou pionýry a své oddíly rozpustí. Více oddílu však zůstalo, a to buď pod TOMem nebo pod PO SSM. Činovníci 4. oddílu nám přenechali klubovnu a ukončili svoji činnost.
O: Proč jsme tehdy nešli pod TOM? L: U PO SSM existovala ideová náplň , která se shodovala s naší (poznámka: pionýři okopírovali skautskou ideu i zákony). Vše jsme přizpůsobili tak, aby to nebylo skautské, ale základ zůstal stejný. Odborky se místo kruhu udělali do kosočtverce se skautskou tématikou. Místo skauta/pionýra v zákonech to byl táborník. My jsme chodili do prvomájových průvodů s vlajkami v zelených košilích s červenými šátky a křičeli pokřiky (pozn.: jsou zachovány do dnes). Organizovali jsme pionýrské srazy, např. Náměšť na Hané, kde jsme vše vyhráli. My jsme jim pomáhali, tak nás nechali na pokoji. A ideová náplň u TOMa chyběla, proto nám byla bližší POSSM.
O: Jak se jmenovala první družina? L: První družina byla Sokoli, první rádce byl Freddy, teď je Ing. A dělá na kraji.
O: Kdo byl, nebo je Tvým velkým vzorem? L: Vedl jsem dříve oddíl ve Vrbnici. Je to u Kobylí na Moravě (Jižní Morava). Tam byl dobrý vedoucí oddílu Tonda Kučera, ale oslovil mě i Svojsík a Foglar asi nejvíce.
O:Četl jsi nějakou Foglarovku? L: Jistě, mám je doma skoro všechny: Devadesátka pokračuje, Hoši od Bobří řeky, nejvíce však tábory některé popisovali i neskautské tábory, ale dělalo se tam všechno jako ve skautu.
O: Jak jsi objevil místo v Záběšce? L: To je jednoduchý. Při jednom štábním cvičení, to bylo jen pro oficíry, jsme stáli 2 dny u Zábešky a díval jsem se na to údolí. Když to skončilo, tak jsem sedl na motorku a jel jsem si to prošlapat. Místo se mi líbilo a obchod v Zábeštní Lhotě, tak to už bylo možno tábořit. Vodu jsme brali ze studánek, někdy čpěla močí. Jinak na pozemek jsme měli dobrou dohodu, odpracovali jsme nějaký ty brigády. Mnohokrát jsme tábořili načerno bez povolení hygieny. Ale do vody jsme dávali vojenské tablety. Po bouřce nebyla voda pitná, byli jsme i dva dny bez vody, tak jsme museli do Lhoty.
O: Kde by jsi chtěl mít letos tábor? L: Já budu prosazovat Lhotu a do Laškova se zajedu podívat.
O: Jak vznikla Tvoje přezdívka?
O: Co považuješ za největší úspěch oddílu/střediska? L: Výjimečného, já nevím. Za okres Olomouc jsme byli na setkání s prezidentem, jelo nás tehdy 15. Byla to cesta za rudou hvězdou. Probíhali tam tábornické a atletické soutěže. Konalo se to v Hradci nad Moravicí. Vyhráli jsme i zlaté medaile, Dida, Fredy i naši kluci Red a Haus. Setkání trvalo 10 dní a autobus nás zavezl až na místo a nic jsme neplatili.
O: Co se dělo okolo roku 1989? L: V roce 89 došlo k obnovení. Přišel jsem na ORJ a řekl, že mám oddíl o 60ti lidech a můžeme skautovat. Tak se s tím smířili. U obnovení stál bratr OPPL organizační zpravodaj udělal z nás 6. středisko. Konopčík se již tomu nemohl věnovat. Vznikli 3 oddíly: 14. oddíl chlapecký, 12. oddíl chlapecký, 12. oddíl dívčí.
O: Sysel si myslí, že jsi si na něj zasedl?
O: Dvanáctka – má to číslo pro Tebe nějaký větší smysl? L: V r. 68 nám bylo toto číslo při registraci přiděleno a pak to tak zůstalo. Tak jsem byl i jako 12. táborníků při ZŠ Zeyrova, a potom nám to taky zůstalo.
O: Prozradíš nám, jestli Ti zbyl v životě ještě čas na něco jiného kromě práce, rodiny a oddílu? Koníčky? L: Určitě. Já hodně čtu. A od 17 let jsme měli vinohrad. Od roku 1980 jsem na něm dělal již bez táty do roku 1997. To mě zabíralo hodně času – víkendy a podobně. Držel jsem taky pohotovosti a tak za mě v oddíle zaskakovali Oťas, Miloš, Ječma, Piškot.
O: Myslíš, že je to dnes horší s náborem nováčků než dřív? L: Vypadá to, že je více zájmů než dřív.
O: Kam se dříve jezdívalo na vícedenní podniky? O: Kolik by jsi řekl, že ti prošlo rukama lidí?
„Lávo, já jsme rád, že jsem ve 12. oddíle a spousta lidí by Ti chtěla taky poděkovat za roky v něm.“
V příjemném prostředí u Lávy doma jsem si povídal s legendou 12. oddílu. Štafle |